Tuesday, November 07, 2006

«Denne uro»
Tekst: Ingvar Hovland / Melodi: Odin Staveland

Denne uro e ein vind
som rive i seilet,
- et sting i søvnig sinn.
Denne uro e ein sti
Mot ukjent(e) landskap,
mot alt som kan gå meg forbi.
Så min uro må bli.

Denne uro e ein gnistsom tenne opp bålet
og blir ein brann te sist.
Denne uro e ein del
av liv eg har levd i.
For den som sette alt på spel,
har ein uro i sjel.

Må min uro holda stand
som vind, som bål og brann.
I alt eg har av tilmålt tid:
La min uro forbli.

Налетела печаль,
Прозрачною тенью
Овеяла чело.
Шаг в неведомый край,
Навстречу смятенью,
Иль счастью, что мимо прошло.
Вещей птицы крыло.

Малой искрой печаль
Костёр разжигает
В бушующий пожар.
И страдает в огне
Душа моя живая.
Тому, кто жизнь Вселенной дал
Посвящаю печаль.

Не хочу печаль прогнать,
Приму как благодать.
Всему свой срок, терпенье,
Отпустит, пройдёт